Difuzně otevřenou nebo uzavřenou dřevostavbu?

Jak jsme se již dozvěděli v jednom z předchozích článků, můžeme dřevostavbu izolovat klasickými (konvekčními) izolačními materiály nebo můžeme použít alternativní přírodní izolace. Nejvhodnější jsou izolanty s minimálním difuzním odporem a to z toho důvodu, že dřevo je přírodní materiál a je třeba ho dostatečně odvětrávat. Pokud bychom tak nečinili, může docházet k permanentnímu navyšování množství zkondenzovaných vodních par, což by s velkou pravděpodobností vedlo k poruchám v dané konstrukci. Z hlediska prostupu vodních par konstrukcí dřevostavby dělíme na difuzně uzavřené a difuzně otevřené.

Difuzně otevřená dřevostavba

Jedná se o takovou konstrukci, která umožňuje vodním parám prostoupit skrze obvodovou schránku dřevostavby a to ve směru teplotního spádu, jenž je závislý na ročním období. Je třeba si uvědomit, že difuze je přirozený a plně automatický jev, který vyrovnává vlastnosti prostředí exteriéru a interiéru. Obvodová konstrukce pak tomuto jevu brání tím více, čím silnější (tlustší) je a tím se bude zmenšovat součinitel difuze vodní páry. Tento jev je nejvíce nebezpečný v zimním období, kdy jsou rozdíly vnitřního a vnějšího prostředí nejvyšší. To proto, že uvnitř je kvůli dýchání, vaření, koupání a třeba sušení prádla vzduch vlhký a teplý a venku naopak studený a suchý vlivem mrazu. Z těchto rozdílů je pak samozřejmě vyvolána difuze par napříč konstrukcí.

Difuzně otevřená konstrukce

V případě difuzně otevřené konstrukce jsme se rozhodli tento prostup umožnit. Množství prostupující páry však můžeme regulovat, a to pomocí tzv. parobrzdné vrstvy, která tyto páry propouští jen do určité míry. V praxi to vypadá tak, že pára vstoupí do obvodové konstrukce a je teplotním spádem vytlačována ven. Během této trasy se postupně sytí. V momentu, kdy je nasycená, tedy dosáhne rosného bodu, mění se na vodu.

Cílem je pak dosáhnout toho, aby toto nasycení nastalo až mimo konstrukci. Umíme však i pracovat s možností, kdy v určitém časovém období dojde k nasycení už v konstrukci. Pak je však nutné, aby se v druhé části roku tato voda beze zbytku odpařila. Tento stav se nazývá aktivní bilance vodní páry. V případě, že se všechna voda odpařit nedokáže, nazýváme tento jev pasivní bilancí vodní páry. Tento jev je však zcela nepřípustný.

Výhoda difuzně otevřené dřevostavby

Hlavní výhodou difuzně otevřené dřevostavby je naprosto přirozené chování materiálu na bázi dřeva. S tím souvisí udržování ideální vlhkosti dle konkrétního vnějšího prostředí, což má na dřevo pozitivní vliv. Z hlediska dlouhodobého fungování je toto řešení považováno za méně rizikové. Také v případě náhlého uvolnění vodních par uvnitř objektu má difuzní otevření konstrukce pozitivní dopad, kdy dokáže vlhkost snadno pojmout a „vydýchat“ do exteriéru, k čemuž dochází celoročně.

Nevýhoda spočívá ve vysoké náročnosti na znalosti a zkušenosti projektanta při navrhování samotné difuzně otevřené skladby. Možná úskalí se nachází i ve volbě materiálů a jejich kombinací. Celkově se tyto nevýhody nepříznivě promítnou do ceny dřevostavby a to poměrně výrazně.

Difuzně uzavřená dřevostavba

Jak již z názvu vyplývá, tato konstrukce neumožňuje prostup vodních par a difuze v nich tedy nenastává. Je to z důvodu použití parozábrany. Na první pohled se volba tohoto postupu jeví jako rozumná, jelikož voda v konstrukci je nežádoucí.

Výhoda tohoto řešení spočívá v jisté jednoduchosti z hlediska skladebného návrhu, kdy je důležité zabezpečení správné funkce parotěsné vrstvy a o zbytek se pak z materiálového hlediska už nemusíme tolik starat. Další výhodou tedy je i značné snížení celkové ceny dřevostavby. To proto, že nemusíme používat paropropustné materiály, které zajistí difuzní otevřenost a tak se zmenší i celková tloušťka obvodové konstrukce.

Největší riziko spojené s difuzně uzavřenou dřevostavbou spočívá v naprosto striktním zaručení 100% nepropustnosti vodní páry. Problém není s vlastním materiálem parozábrany (nejčastěji hliník a plast), ale v provedení spojů, detailů a problémových míst. Byť jen malé porušení nepropustnosti může mít fatální důsledky. Dojde totiž k tzv. vanovému efektu, kdy všechna vlhkost zkondenzuje v jednom místě. Další nevýhodou může být pocit uzavřenosti uvnitř dřevostavby, což se s představami přírodního obydlí příliš neslučuje.