Dlažba – jak ji jednoduše položit svépomocí?

Uvažujete o nové dlažbě v koupelně, na chodbě, či v kuchyni? To není žádný problém, navíc to hravě zvládnete sami, a můžete tak ušetřit slušné peníze za specializovanou firmu.

Jakou dlažbu vybrat?

Krokem č. 1 samozřejmě je účel dlaždic. Do koupelny a kuchyně (výběr podlahy do kuchyně) se určitě hodí jiný povrch. Dnes je k dostání naprosto nepřeberné množství všech barev, dekorů, různých povrchů a velikostí dlaždic. U dlažby je především třeba vybrat správnou barvu, vzor a velikost tak, aby se do místnosti hodila a ladila s ostatním zařízením a úpravou povrchů.

Nasákavost a mrazuvzdornost dlažby

Pokud kupujete dlažbu pro venkovní pokládku, dlažba by měla být mrazuvzdorná, což je dáno její nasákavostí. Dlažba do exteriéru by měla být co nejméně nasákavá. Běžná dlažba má nasákavost okolo 10 %, dlažba vhodná do koupelny a kuchyně má nasákavost cca 0,5 – 3 % a dlažba určená na terasu či balkon má nasákavost pod 0,5 %.

Otěruvzdornost keramické dlažby

Otěruvzdornost dlažby nám udává, jak je odolná vůči běžnému opotřebení vznikající během chůze a posouvání nábytku (stoly, židle). Keramické dlažby se dle odolnosti vůči opotřebení člení do 5 skupin, a to PEI 1 – PEI 5, přičemž dlažba s odolnosti vůči opotřebení PEI 1 je nejméně odolná.

Dlažba s odolností PEI 1 a PEI 2 se hodí tam, kde je nízké riziko poškrábání, tedy například do ložnice a do koupelny.

Dlažba s odolností PEI 3 je vhodná do častěji využívaných prostor, tedy například do kuchyní, chodeb, předsíní, ale i na balkony a lodžie.

Dlažba s odolností PEI 4 a PEI 5 se používá nejčastěji v budovách občanské vybavenosti s vysokou frekvencí pohybu osob v botách. Dlažba je tedy vhodná do restaurací, obchodů, restaurací apod., v rodinném domě ji lze použít například na terasu či venkovní chodník.

Protiskluznost keramické dlažby

Protiskluznost keramické dlažby je určena pro dlažby používané v místech, kde se chodí v obuvi (R9 – R13) a pro místnosti, kde se chodí bosou nohou (A, B, C).

Pokud vybíráte dlažbu do koupelny, jistě vyberte dlažbu s protiskluzovou ochranou, přičemž dlažby označené A mají základní protiskluzovou ochranu a dlažby označené C mají vysokou ochranu proti uklouznutí.

Dlažba používaná tam, kde je riziko mokré dlažby (vstupy, zádveří, balkóny a terasy) a přitom se zde chodí nejčastěji v obuvi je z hlediska protiskluzové ochrany označována symbolem R9 – R13, přičemž R9 je základní ochrana a R13 je vysoká protiskluzová ochrana.

Pokud máte ve výběru dlažby jasno, můžeme přistoupit k dalšímu kroku. Tím je nakoupení potřebných věcí pro pokládku dlažby.

Nezapomeňte ovšem na to, že je nutné počítat s prořezem při pokládce dlažby, což je zhruba 5 – 10% materiálu. Pokud tedy pokládáte dlažbu v místnosti o podlahové ploše 20 m2, počítejte raději s 22 m2 dlažby.

Co je pro pokládku dlažby potřeba?

Neobejdete se bez lepidla na dlažbu a spárovací hmoty. Potřebovat také budete vodící křížky, které slouží k tomu, aby všechny spáry mezi dlaždicemi byly stejně široké. Dále budete potřebovat řezačku na dlažbu, zednickou lžíci a zubové ocelové hladítko k nanášení lepidla, stěrku na spárovací hmotu, houbu, kterou budete dlažbu utírat a gumovou palici, pomocí které upevníte dlaždice do lepidla. V neposlední řadě také vodováhu.

Podklad pro pokládku dlažby

Než začnete se samotným lepením dlažby, je potřeba mít připravený ten správný povrch pro dlažbu. Tím je obecně beton či anhydritová stěrka. Podklad musí být dokonale rovný, maximální přípustná nerovnost podkladu je 2 mm na 2 m lati. Pro vyrovnání betonové či anhydritové podlahy se použije samonivelační stěrka. Povrch vždy musí být čistý, zbaven prachu, barev a hlavně mastnot, či lepidel. Povrch je vhodné také napenetrovat.

Pokládka dlažby – postup

Jakmile máte připravený povrch, můžete si rozmíchat lepidlo dle technologického předpisu výrobce, který je uveden na obalu výrobku či v jeho technickém listu. Namíchejte tolik lepidla, které jste schopni upotřebit v přípustné době zpracování lepidla, aby Vám zbytek lepidla zbytečně nezatuhl.

A můžete začít nanášet lepidlo. Druh lepidla musí odpovídat druhu a použití dlažby. Lepidlo se nanáší pomocí zubového hladítka, kterým se lepidlo stáhne a zarovná do potřebné úrovně. Výška zubu zubového hladítka je zpravidla 6 – 8 mm. Lepidlo nanášejte na takovou plochu, kterou zvládnete zpracovat.

Při pokládce dlažby do pravého úhlu se v podélném směru místnosti naznačí tesařskou šňůrou umístění dlaždic. Nejprve se položí řada uprostřed místnosti tak, aby spára vedla středem místnosti a poté se položí řada v protilehlém čele místnosti. Rozmístění dlažby se musí dopředu promyslet tak, aby v kritických místech nevznikaly dořezy pouhých pár centimetrů široké. V místě zárubní by neměly vznikat úzké průběžné pruhy a spáry by měly probíhat přes roh.

Na lepidlo upravené zubovým hladítkem pokládejte dlaždice pečlivě jednu po druhé a mezi ně vkládejte distanční křížky. Poté dlaždice upevněte k lepidlu jemným poklepáním gumovou palicí tak, aby nedocházelo k vytlačování lepidla. Při pokládání dlažby je vhodné dlaždice odebírat současně alespoň ze 3 různých krabic. Keramická dlažba stejné barvy může mít minimální rozdíly v odstínu a při pokládání dlažby z jedné a poté z další krabice může mít za výsledek vznik barevných map.

Až budete u stěny místnosti, bude potřeba dořezat menší kusy dlaždic. K tomu slouží řezačka na dlaždice. Pokud byste potřebovali jiný tvar než rovný, uříznete dlaždici úhlovou bruskou.

Spárování keramické dlažby

Asi po jednom dnu, až lepidlo úplně zaschne, můžete začít spárovat. K tomu opět slouží speciální spárovací hmota. Nejprve si v nádobě namíchejte potřebné množství spárovací hmoty, kterou jste schopni zpracovat a ve všech směrech ji naneste na dlažbu gumovou stěrkou.  Přebytek hmoty se setře opět gumovou stěrkou, dokud je spárovací hmota vlhká. Jakmile spárovací hmota mírně zavadne, zbytek spárovací hmoty setřete houbou či houbovou stěrkou. Akci opakujte, dokud není dlažba dokonale čistá beze zbytku spárovací hmoty.