Podlaha není jen to, co vidíme pouhým okem. Pod finální krytinou se nachází celé souvrství materiálů, které je potřeba pečlivě vybrat a správně aplikovat. Zásadní roli v tomto procesu hraje diagnostika a příprava podkladu, stejně jako volba vhodné kročejové izolace, která vás ochrání před hlukem.
Diagnostika podkladu
Tato fáze je stěžejní jak při nové pokládce, tak u rekonstrukcí starších podlah. Bez pečlivé diagnostiky totiž nejde navrhnout technologický postup, podlahové souvrství, ani vybrat vhodnou podlahovou krytinu.
A co všechno se v rámci diagnostiky zkoumá? Jednou z věcí je rovinnost, kterou lze vyhodnotit za pomoci dvoumetrové hliníkové latě. Ta se klade náhodně křížem na podklad, přičemž rozdíl na 2 m by neměl být větší než 2 mm.
Velmi důležitá je stabilita podkladu. Když se po něm projdete, neměl by se prohýbat, ani vydávat praskavé zvuky. Pevnost se pak zjišťuje orientační zkouškou pomocí kovového trnu, případně přesnější odtrhovou zkouškou povrchových vrstev. Jestliže provádíte diagnostiku na staré dlažbě, hodnotí se stabilita poklepáním na jednotlivé dlaždice. Ty nestabilní odstraňte (včetně lepidla) a místo vyspravte, např. weberbat opravnou hmotou.
Dalším stěžejním parametrem je nasákavost podkladu. Ta se zkoumá tak, že na podklad nalijeme menší množství vody. Pokud je voda na povrchu přibližně i po 5 minutách. považujeme podklad za nesavý. V případě, že se voda do 5 minut vsákne, jde o savý podklad.
U cementových a anhydritových podkladů nezapomeňte před pokládkou změřit zbytkovou vlhkost. K tomuto účelu se používá CM měřič, přičemž norma stanovuje maximální zbytkovou vlhkost od 2,5 % do 5 % pro cementové materiály (podle druhu podlahové krytiny), 0,5 % pro anhydritový podklad bez podlahového vytápění a 0,3 % pro variantu s podlahovým vytápěním.
Odstranění nečistot a penetrace
Podklad musí být před pokládkou nejen pevný, stabilní a suchý, ale také čistý a bez prasklin či jiných defektů.
Povrch proto očistěte od zbytků cementu, sádry, lepidel nebo starých nátěrů. Nejlépe to jde broušením či frézováním. Malé zbytky nesoudržných materiálů můžete odstranit i ručně, třeba špachtlí. A jestliže je povrch hloubkově narušený nebo znečištěný (např. od olejů či rozpouštědel), opět musí nastoupit fréza, která si s takto kontaminovanou vrstvou poradí.
Pozor dejte na trhliny a praskliny. Nestačí je pouze překrýt, protože jsou přesnosné a objeví se později i v položené podlahové krytině. Trhliny spojte přípravkem weberfloor sešívač a sešívacími sponkami, v nejbližší možné spáře pak vytvořte novou dilatační spáru vyplněnou webercolor poly.
Na závěr je nutné ošetřit povrch penetrací, která zlepšuje přídržnost dalších vrstev podlahového souvrství. Pro savé povrchy volte weberpodklad floor, který sjednocuje a snižuje savost podkladu, pro nesavé povrchy se zase hodí weberpodklad haft vytvářející kontaktní můstek.
Vyrovnání podlahy
Dokonale rovný podklad je základním předpokladem hezké a funkční podlahy. Jak ho docílit? Pomocí samonivelační vyrovnávací stěrky. Nejen, že se postará o nerovnosti, ale taky dokáže podlahu zvýšit na požadovanou úroveň.
Samonivelační hmoty se dělí na dva druhy. První z nich jsou cementové, které rychle zrají, ale zároveň u nich dochází k pnutí. Proto musíte mít dobře připravený podklad. Sádrové samonivelační stěrky zrají sice pomaleji, ale pnutí se u nich neobjevuje. Jsou vhodné na anhydritové potěry a podklady s problematickou soudržností. Neměly by přijít do vlhkých prostor.
Jednou z možností je hmota webernivelit, stěrka na bázi cementu, která obsahuje vlákna pro větší pevnost. Míchá se pouze s čistou vodou, je pochozí už po 6–8 hodinách a hodí se pro ruční i strojní zpracování.
Bez izolace ani krok
Podlaha by měla dostatečně tlumit hluk. Konkrétně ten, který vzniká chůzí, posouváním nábytku nebo pádem předmětů na zem. Říká se mu kročejový a šíří se konstrukcí, nikoliv vzduchem.
Stavební norma dokonce stanovuje, jakou kročejovou neprůzvučnost (tedy schopnost utlumit kročejový hluk) by měly mít podlahy v domech. Pokud jde o podlahu oddělující dva pokoje téhož rodinného domu, pak musí být hodnota kročejové neprůzvučnosti ≤58 dB. Jestliže podlaha odděluje dva samostatné byty, je norma ještě přísnější. Kročejová neprůzvučnost této konstrukce musí být ≤53 dB.
Proto se žádná podlaha neobejde bez kročejové izolace. K odhlučnění se používá buď minerální izolace (např. Isover T-P, Isover T-N), pěnový polystyren (např. Isover EPS Rigifloor 4000) nebo se oba materiály kombinují.
Pokud potřebujete poradit se skladbou podlahy, obraťte se na Centrum technické a obchodní podpory Saint-Gobain. Nejen, že vám pomohou vybrat materiál, ale také vám zdarma připraví jeho kalkulaci včetně orientačních cen.