Kapilární vytápění

Nebo též vytápění kapilárními rohožemi. Jedná se o tenké plastové trubice, které jsou, na rozdíl od klasického podlahové vytápění, umístěné i ve stěnách či stropě. Je tak dosaženo velké otopné plochy, což umožnuje systému pracovat s malým teplotním spádem, tedy rozdílem mezi přiváděnou a odváděnou topnou vodou. U kapilárního vytápění je spád 2-4°C, což je nejnižší hodnota z běžně používaných systémů.

Pro nízký teplotní spád jsou kapilární rohože ideální pro vytápění s nízkopotenciálními zdroji, především prakticky jakýmkoliv typem tepelného čerpadla, kterému spád například 29/26°C technicky vyhovuje a umožňuje pracovat s vysokým topným faktorem (COP).

Nevýhody

Mezi hlavní nevýhodu tohoto systému patří omezení dispozice, neboť umístění nábytku před stěnu se zabudovanými rohožemi prakticky zabrání jejich funkci a vyřadí otopnou plochu z fungování. Současně je také nutné stále na rohože myslet, aby z upevňování nového obrazu na zeď nebyla povodeň. Současně je nutné, vzhledem k náchylnosti materiálu na pronikání kyslíku do topné vody, provést celý topný okruh z plastových trubek. Jinak by hrozila koroze na kovových částech instalace.

Výhody

Na druhou stranu, takto nastavené nízkoteplotní vytápění přináší velmi rovnoměrné rozvrstvení tepla po výšce místnosti, takže teplota u kotníků stojícího člověka je prakticky stejná jako u hlavy, což je pro pocit tepla a chladu velmi důležité.

Z technického hlediska jsou rohože tvořeny zpravidla polypropylenovými trubičkami o průměru 3,5mm, což umožňuje jejich vložení do omítky o tloušťce 10-15 milimetrů. Vzhledem k mělkému uložení je otopný systém schopen rychlé reakce na změnu podmínek, například pokud uživatel vyvětrá a prostor rychle ochladí. Prostorové čidlo může zvýšit výkon soustavy a tak místnost rychle dohřát.