Kyklopské zdivo – dějiny a dnešní využití

Původ kyklopského zdiva, které se mimochodem hojně využívá i dnes (ale to až později), sahá až do hluboké minulosti celého lidstva. První zmínky o něm se objevují už ve středověku. Kyklopské zdivo se začalo využívat v mykénské architektuře, kde dodnes můžeme spatřit ukázky kyklopského zdiva právě v Mykénách nebo v Tíryntu.

Samotný termín „kyklopské zdivo“ přisoudili tomuto stavebnímu stylu až starověcí Řekové, kteří věřili, že jen bájní Kyklopové v sobě mohli najít dostatek sil, aby se jim něco takového podařilo vytvořit. Stavební materiál totiž dosahoval opravdu velké váhy a přemisťovat jej nebyla dřív pro dělníky žádná legrace.

Co si pod pojmem „kyklopské zdivo“ představit?

Jedná se o typ kamenného zdiva, které tvoří obrovské vápencové balvany poskládané tak, aby mezi sebou měly minimální možný odstup. Na rozdíl od jiných typů zdiva (např. kvádrové) nebyla ke spojování balvanů využívána malta. Mezery mezi nimi se vyplňovali pomocí menších vápencových kamenů.

Tyto balvany pak nebyly zásadně opracovávány rukou člověka. Jen v nejnutnějších případech se k jejich osekání použilo kladivo. Oproti jiným způsobům stavby se tak kyklopské zdivo mohlo pyšnit přirozeným vzhledem, avšak stála za tím opravdu tvrdá dřina.

Kde se kyklopské zdivo využívá dnes?

Tento druh zdiva přežilo proud času a své místo ve světě nalézá i dnes. Můžeme se s ním setkat například ve formě opěrných zdí mostů, tunelů, nábřežních stěn anebo také stěn ve svahu. Jedná se výlučně o pohledové zdivo. Vytváří se z kamenů, které se opracují do 5-8 úhelníků podle vzoru z drátěné šablony. Zdivo se neomítá, pouze se v konečné fázi po vyzdění právě vyspáruje. Spáry se pohybují v šířkách od 20 do 40 mm a v jednom místě se mohou setkat maximálně tři spáry (pouze v tupých úhlech).

Příklad kyklopského zdiva u nás

Krásným příkladem kyklopského zdiva v České republice je opěrná zeď u Vyšehradského tunelu, která je pro milovníky historie architektury skutečnou lahůdkou.