Materiály rozvodů pitné vody

Při provádění vnitřního rozvodu teplé i studené vody se využije ve většině případů plastové, či kovové potrubí. Z kovových potrubí jsou nejčastější měděné rozvody, případně pozinkovaná ocel, která má ale významně nižší životnost oproti měděným či plastovým variantám.

Pozinkované ocelové potrubí má oproti měděnému či plastovému nejnižší roztažnost, na druhou stranu má největší sklon ke korozi a inkrustaci, což právě významně snižuje životnost, která je u plastových a měděných rozvodů uváděná 50 let.

Měděné potrubí je vhodné především pro rozvody teplé vody, spojuje se pomocí tvarovek, které se zalisovávají, případně pomocí tvarovek pro pájení, lze použít i klasické šroubované spoje. Výhodou oproti ocelovému potrubí spatřujeme v nepodléhání inkrustaci, případně korozi (respektive podléhá v řádově nižší míře).

V dnešní době nejčastější materiálovou variantou je plast. Některé typy jsou vhodné pouze pro studenou vodu, jiné i pro teplou, například potrubí z chlorovaného polyvinylchloridu (PVC-C) či síťovaný polyetylen (PE-X či VPE). Případně se používá polypropylen (PP), nebo polybuten (PB).

Speciální kategorií jsou potrubí z vícevrstvých materiálů, které kombinují výhody obou. Konkrétně se může jednat například o polyetylen, na který navazuje hliníková vrstva a poté zesítěný polyetylen. Toto řešení zmenší nevýhodu plastových trubek, tedy největší tepelnou roztažnost z používaných materiálů a tedy nutnost délkové změny se změnou teploty kompenzovat. Tato tepelná roztažnost má lineární průběh a je největší u právě zmíněného polyetylenu, zhruba 0,2mm/m za každý stupeň ohřátí. Naopak nejnižší hodnotu, méně než 0,12 mm/m a stupeň má pozinkovaná ocel.

Volba materiálu záleží mimo technických parametrů, předpokládané životnosti také na tom, co který investor požaduje, neboť většinu instalací lze provést ve všech zmíněných materiálových variantách.