Provádění sádrové omítky

Vápenocementová jádrová omítka s vrstvou štuku je léty prověřená a zažitá klasika, kterou zná každý. V dnešní době se však používají zdící materiály, které svou rovinností nevyžadují tuhle klasiku, ale naopak si přímo říkají o tenkovrstvé omítky – například pórobeton, broušené cihly nebo vápenopískové tvárnice. Moderní alternativou vápenocementové klasiky jsou tenkovrstvé sádrové omítky, které si získávají stále více příznivců z řad laiků i odborné veřejnosti. Čím vás sádrové omítky překvapí?

Vlastnosti sádrové omítky

Sádrovou omítku lze zpracovávat ručně i strojním zařízením. Sádrové omítky jsou vhodné na stěny i stropy. Používají se pro opravy trhlin, protože se při zrání nesmršťují. V jejich složení jsou kromě jemné sádry některé další přírodní, ekologické a zdravotně nezávadné materiály, které zlepšují přídržnost k podkladu a zpracovatelnost. Zrnitost sádrové omítky se pohybuje v rozmezí 0,4 – 0,7 mm. Na trhu je i lehčená varianta s obsahem perlitu vhodná hlavně pro omítání vnitřního ostění kolem oken. 

Složení sádrové omítky

Díky svému složení mají sádrové omítky celou řadu příjemných vlastností, mezi které patří zejména dokonale rovný povrch, na který se nechytá prach, což ocení zejména alergici. Jejich hladkost a rovinnost je zárukou vysoké estetiky povrchu. Jejich sametově hebký povrch je velice příjemný na dotek. Při zvýšené vlhkosti vzduchu jsou sádrové omítky schopné ji do jisté míry absorbovat a naopak, když se začne topit a vzduch je příliš suchý, uvolňují vlhkost zpět do prostoru, čímž do jisté míry regulují mikroklima v místnostech. Stejným způsobem umí absorbovat i teplo. Kromě těchto aspektů mají sádrové omítky i množství praktických výhod, mezi které patří zejména:

• nanáší se pouze v jedné vrstvě, takže lze dosáhnout podstatně vyšší produktivity práce,
• omítka je tenkovrstvá, což znamená nízkou spotřebu materiálu, ovšem v případě potřeby je možné nanášet i v silnější vrstvě,
• sádrové omítky podstatně rychleji vysychají,
• většinu povrchů není potřeba před omítáním nijak upravovat, pouze u hladkých stěn, například z betonu nebo hladkých desek je vhodné použít kontaktní můstek, a naopak u příliš nasákavých materiálů použijeme penetrační nátěr,
• lépe přenáší drobná pnutí v podkladu, protože jsou do jisté míry pružné a tudíž nepraskají,
• zajišťují dobrou prodyšnost díky nízkému difúznímu odporu,
• sádra nepohlcuje pigment barev, takže není potřeba stěny příliš často malovat,
• díky jemnozrnnému složení se snadno opravuje.

Sádrové omítky nejsou vhodné do exteriéru

Skoro by se zdálo, že sádrové omítky mají jen samá pozitiva, ale i pro ně platí jistá omezení. Tím zásadním je použití pouze v interiéru a nejsou vhodné ani do místností s trvale vysokou vlhkostí. Někoho by také mohla odradit na první pohled vyšší cena, ale když uvážíme nízkou spotřebu materiálu a časovou úsporu, je ve finále sádrová omítka v podstatě levnější než klasická vápenocementová jádrová omítka se štukem. Cena sádrové omítky se pohybuje v rozmezí od 215 do 290 Kč za balení obsahující 25 kg sypké směsi.

Druhy sádrových omítek

Základní rozdělení je podle způsobu aplikace na ruční a strojní, a také podle výsledné úpravy na filcovanou (pěnovým hladítkem) a gletovanou (gletovacím hladítkem).

Jaký je pracovní postup při provádění sádrových omítek

• nejprve zkontrolujeme podklad, který nesmí být zaprášený, promrzlý, mokrý nebo drolivý,
• případné nerovnosti v podobě uražených rohů cihel nebo hlubokých spár nejprve srovnáme omítkou,
• pokud je potřeba, stěnu opatříme penetračním nebo kontaktním nátěrem, které necháme minimálně 24 hodin vyzrát,
• do nádoby s vodou nasypeme sádrovou omítku tak, aby ji voda všechnu pohltila, a necháme 3-5 minut nasáknout, potom dokonale rozmícháme, optimálně, aby byla bez hrudek a nestékala,
• natáhneme pomocí omítacího stroje, nerezovým hladítkem nebo zednickou lžící podle typu omítky,
• nanesenou omítku zarovnáme H latí, kterou táhneme do kříže,
• když sádrová omítka zatuhne tak, že nelepí, ale ještě do ní můžeme udělat důlek, povrch lehce navlhčíme a rozfilcujeme pěnovým hladítkem,
• necháme zavadnout a zafilcujeme do štukové podoby nebo vyhladíme gletovacím hladítkem.
• při větší nerovnosti podkladu nanášíme sádrovou omítku do omítníků, které si můžeme vytvořit například pomocí drátu tloušťky 6 mm připevněnému před omítáním na stěnu, který po srovnání latí vyjmeme a rýhu zapravíme.

Sádrové stěrky

Mezi sádrové materiály pro povrchovou úpravu stěn a stropů patří i stěrky. Jejich vlastnosti jsou podobné jako u omítek, na rozdíl od omítkových směsí však mají jemnou zrnitost. Využívají se pro vytváření velmi hladkých povrchů, například pod tapety nebo k dodatečné úpravě povrchů jako jsou jednovrstvé nebo štukové omítky. Rovněž jako finální jemná „fajnová“ omítka u vícevrstvých systémů. Slouží také ke spárování a tmelení sádrokartonových či sádrovláknitých desek.

Hladké stěny sádrových omítek a stěrek přímo vybízí k následné dekoraci. Pro jejich malování můžeme použít celou řadu malířských barev nebo vytvořit dekorace plastické. Za tím účelem naneseme na ztuhlou sádrovou omítku vrstvu stěrky a ihned po nanesení vytváříme plastickou strukturu. Vhodný je hřeben nebo kartáč. Také můžeme stěrku nanášet špachtlí přes šablonu a vytvářet plastický reliéf, který následně s použitím stejné šablony i nabarvíme.