Blower door test – test neprůvzdušnosti obálky budovy

Pojem označený jako blower door test jistě zná mnoho lidí, kteří v nedávné době dostavěli svou nemovitost, nebo na stávající realizovali celou řadu stavebních úprav s cílem zlepšit její tepelně-izolační vlastnosti. Blower door test, neboli test neprůvzdušnosti obálky budovy má za cíl zjistit, do jaké míry jsou konstrukce budovy vzduchotěsné a detekovat místa, kde dochází ke zvýšenému úniku tepla prouděním vzduchu.

Co je to blower door test?

Jde o celkem unikátní metodu, která slouží ke zjištění toho, jak vzduchotěsná je obálka budovy. Jedná se o test, který zjistí, zda jsou v obálce budovy riziková místa, kterými dochází k úniku tepla. Výsledek daného testu pomáhá především k určené energetické náročnosti konkrétní budovy. To je dnes vzhledem k povinnosti energetických štítků aktuální téma. Čím více úniků test odhalí, tím horší hodnocení budova obdrží, jelikož dochází k velkým tepelným ztrátám, což se podepisuje i na vyšších nákladech za vytápění.

Pro objasnění: K tepelným ztrátám dochází třemi způsoby, a to kondukcí, konvekcí a radiací. Konvekce znamená proudění a k tepelné ztrátě dochází výměnou vnitřního teplého vzduchu a venkovního chladného vzduchu. Blower door test má za úkol detekovat netěsná místa v konstrukci budovy, kudy dochází ke zvýšené výměně vzduchu a tím pádem k vyšším tepelným ztrátám.

Jak test těsnosti obálky budovy probíhá?

Každý blower door test má dvě fáze. První je spojena s vytvořením přetlaku v konkrétní budově, druhá je spojena s vytvořením podtlaku. Tlakový rozdíl, který se vytváří, je 50 Pa. Díky těmto dvěma fázím dochází k tomu, že se odhalí všechna riziková místa a tedy všechny netěsnosti, které jsou spojeny s únikem tepla z budovy.

Aby však bylo možné v budově vytvořit podtlak, resp. přetlak, je třeba zavřít všechna okna, utěsnit různé prostupy a ve vchodových dveřích instalovat zařízení pro vykonání blower door testu. Jedná se o plachtu s integrovaným ventilátorem. Plachta se vzduchotěsně nalepí na rám dveří a ventilátor se propojí s počítačem, ve kterém je nainstalovaný speciální software, který měří tlak a průtok vzduchu. Na základě naměřených veličin se posléze vypočte násobnost výměny vzduchu, která udává, kolikrát za hodinu se objem vnitřního vzduchu vymění. Pokud je násobnost například 0,5 hod^-1, znamená to, že se za jednu hodinu ve vnitřním prostoru budovy vymění polovina vzduchu za čerstvý venkovní vzduch.

Na průběh blower door testu se můžete podívat na tomto videu na Youtube.com.

Co je k provedení testu potřeba?

Aby byl blower door test prováděn správně, je třeba mít k dispozici speciální zařízení. Základem jsou tři věci, kterými disponuje každá specializovaná firma. Jedná se o:

• Měřící zařízení (počítač se speciálním softwarem)
• Velký ventilátor
• Vzduchotěsná plachta

V praxi vše probíhá celkem jednoduše. Jak jsme již zmínili, vzduchotěsná plachta je instalována do otvoru dveří, popřípadě do otvoru okna. Následně se pomocí velkého ventilátoru vytváří nejprve přetlak, následně i podtlak. Měřící zařízení zaznamenává data a následně vyhodnotí výsledky, které ukážou na to, jak dobře na tom konkrétní budova z hlediska své energetické náročnosti a vzduchotěsnosti je.

Dalším zařízením, které se během testu může jistě hodit, je anemometr, tedy přístroj pro měření rychlosti proudění vzduchu. V mnoha případech se totiž nepodaří splnit podmínky vzduchotěsnosti uvedené v příslušné normě a je tedy nutné najít ty místa, kterými dochází k markantním únikům a následně je utěsnit. Během blower door testu se tedy s anemometrem prochází celá stavba a hledají se zvýšené úniky především kolem oken, v místě pozednice a v okolí různých prostupů stěnami, střešním pláštěm apod.

Kdo může test provádět?

Blower door test nemůže provádět každý. Jelikož se jedná o celkem náročnou metodu, test mohou provádět jenom firmy, které mají jak potřebné vybavení, tak i potřebné certifikace a akreditace. Tím bude zajištěno, že každý test proběhne tak, jak by proběhnout měl. Nutno říci, že používaná zařízení vyžadují pravidelné kontroly a také kalibrace.

Během testu je nutné brát v potaz i řadu proměnných, jako je tlak, rychlost prouděním, ale i teplota. I z toho důvodu nemůže daný typ testu provádět každý, ale pouze taková osoba, která splní náročné požadavky na získání akreditace.

Je třeba respektovat normy

Aby byl test proveden správně a podle požadavků, vstupuje do hry také norma, která zajistí, že samotný blower door test bude mít stejné parametry a adekvátní výsledky u jakéhokoliv objektu. Jedná se o normu ČSN EN ISO 9972 Tepelné chování budov – Stanovení průvzdušnosti budov – Tlaková metoda.

Naměřené hodnoty se následně porovnávají s hodnotami uvedenými v normě ČSN 73 0540-2:2011 Tepelná ochrana budov. Část 2: Funkční požadavky. V této normě jsou uvedeny doporučené hodnoty celkové intenzity výměny vzduchu n_50,N (h^-1), a to v závislosti na způsobu větrání v budově. Závisí totiž na tom, zda je budova větrána přirozeně, nuceně či nuceně se systémem zpětného získávání tepla.

Kde se test provádí nejčastěji?

Primárně se testy musí provádět u domů nízkoenergetických a pasivních, zvlášť pokud se na stavbu pasivního domu čerpá dotace, u které musí být potvrzeno, že objekt skutečně splňuje všechny požadavky pro její poskytnutí.  V tomto případě se jedná především o plnění podmínek dotačního programu Nová zelená úsporám.

Související články:

Rekonstrukce domu na dům pasivní – zateplení a utěsnění obálky budovy

Neprůvzdušnost obálky budovy, aneb jak utěsnit pasivní dům – návody na utěsnění různých typů konstrukcí

Opomenout nelze také to, že tento test je u těchto staveb důležitý i proto, aby byla zajištěna ona funkce řízeného větrání.

Blower door test však musí proběhnout v určité fázi stavby, aby bylo možné případné netěsnosti opravit a utěsnit. Vykonání testu po dokončení všech pohledových konstrukcí ztrácí na významu. Test je nutné udělat v době, kdy jsou postaveny všechny obvodové konstrukce, a je zhotovena tzv. vzduchotěsná vrstva. V případě zděných stěn se jedná o vrstvu omítky, v případě sádrokartonové konstrukce či střešního pláště se jedná o parozábranu z PE fólie. Tato parozábrana nesmí být zakrytá další vrstvou, aby bylo možné jednoduše opravit případný defekt, který odhalí použitý anemometr.