Parotěsná fólie – montáž parozábrany krok za krokem

Parotěsná fólie je nedílnou součástí difúzně uzavřené skladby obvodové konstrukce. Montáž parozábrany se provádí zejména u střešních konstrukcí, ale také v sendvičových konstrukcích dřevostaveb. Parozábrana je parotěsná fólie, která zamezuje pronikání vodní páry do konstrukce, kde hrozí její kondenzace. Zkondenzovaná voda v konstrukci může nejen zhoršit tepelně technické vlastnosti izolace, ale také může způsobit celkovou degradaci konstrukce.

Parozábrana se používá u difúzně uzavřených skladeb, kde nelze počítat s prostupem vodních par skrze konstrukci. Parotěsná fólie se montuje vždy blíže k vnitřnímu povrchu konstrukce, je tedy zpravidla umístěná hned pod sádrokartonovým obkladem či pod tenkou vrstvou tepelné izolace.

Jak vybrat parozábranu?

Parotěsné fólie se dělí dle typu využití, tloušťky a pevnosti, nejdůležitějším parametrem je však faktor difúzního odporu µ, který udává, kolikrát větší by musela být vrstva nehybného vzduchu, aby bylo docíleno stejných izolačních vlastností. Pokud má tedy parozábrana tl. 1,0 mm faktor difúzního odporu µ = 100 000 (-), tloušťka vrstvy vzduchu o stejném odporu by musela mít tloušťku 100 m.

Správný typ parozábrany by měl určit projektant, případně dodavatel (výrobce) systému. Výběr parotěsné fólie je totiž závislý především na typu vnitřního a vnějšího prostředí (teplota, vlhkost).

Základní typy parotěsné fólie

Parotěsné fólie jsou vyrobeny z polyetylénu a jsou vyztuženy armovací mřížkou. Druhým typem jsou fólie vyrobené taktéž z polyetylénu, avšak s povrchovou úpravou z hliníku s výztužnou mřížkou. Tento typ parotěsné fólie je pevnější v tahu, ale má také schopnost odrážet sálavou složku tepla zpět do interiéru.

Umístění parozábrany v konstrukci

Skladbu konstrukce navrhuje vždy projektant, vždy je ale blíže k interiéru. Důvod je ten, že je nežádoucí, aby vodní páry prostoupily do té části konstrukce, kde se nachází tzv. rosný bod a kde vodní pára zkondenzuje do kapalného skupenství. V případě zateplování šikmé střechy v podkroví se parozábrana montuje buď mezi krokve a dřevěný rošť s podkrokevní izolací, příp. se umisťuje až na povrch podkrokevní izolace.

Vždy záleží na výpočtech a projektu zpracovaném odborníkem, nicméně lze říci, že lepší je umístění parozábrany mezi krokve a podkrokevní izolaci. Tím je eliminováno riziko protržení parozábrany v případě defektu sádrokartonového obkladu či při vrtání hmoždinek apod. Toto riziko lze minimalizovat také u parotěsné fólie umístěné na povrchu podkrokevní izolace a to tak, že se mezi fólií a sádrokartonovým obkladem zhotoví mezera, kterou lze využít pro vedení instalací, kabeláže atd.

Montáž parozábrany – postup

Parotěsná fólie se montuje zpravidla na podklad z dřevěných hranolů, mezi kterými je tepelná izolace (izolace střechy v podkroví) či na podklad z OSB desek v případě obvodových stěn dřevostaveb (v některých případech však OSB desky mohou zastávat funkci parotěsné vrstvy). Parozábrana se na podklad přichytí pomocí sponkovačky. Některé typy parotěsných fólií jsou také vybaveny samolepicí vrstvou pro pohodlnější aplikaci na podklad. Důležité je, aby každá sponka v parotěsné fólii byla přelepena speciální lepicí páskou dle pokynů výrobce fólie.

Parotěsné fólie jsou vyráběny v šířce zpravidla 1,5 m a montují se kolmo na podkladní rošt z dřevěných hranolů. Přesah dvou pásů by měl být alespoň 100 mm a musí být přelepen opět parotěsnou lepicí páskou dle doporučení výrobce. Pokud parotěsnou fólií prochází elektroinstalace, i ta musí být důkladně izolovaná páskou, lépe však pomocí systémových manžet.

Napojení parotěsné fólie na obvodové zdivo se provede tím způsobem, že se fólie seřízne na požadovanou délku a na zeď se připevní pomocí speciálního tmelu.

Montáž parozábrany vyžaduje jistou opatrnost, aby nebyla fólie protržena. I malý vpich dokáže zhoršit průvzdušnost obálky budovy a způsobit do budoucna problémy. Každý defekt musí být opraven pomocí lepicí pásky, v případě většího poškození musí být místo přelepeno záplatou z téže parotěsné fólie.