Neprůvzdušnost obálky budovy, aneb jak utěsnit pasivní dům

Kvalitní a bezchybná vzduchotěsnost (neprůvzdušnost) obálky budovy by měla být základem každého postaveného domu. U pasivních domů je však dokonalá vzduchotěsnost naprosto nezbytná. Proto se vám dnes pokusíme tuto problematiku blíže nastínit a osvětlit.

Co je pasivní dům?

Hlavním cílem pasivních domů je bezpochyby úspora nákladů na energie. Díky sofistikované technologii větrání, inteligentního řízení topení spolu s rekuperací energie se dostáváme na mnohonásobně menší finanční náklady než u klasického domu. Avšak takový dům nebude šetřit pouze vaši peněženku, ale také vaše zdraví. Filtrační technologie zajistí, že budete stále dýchat čerstvý vzduch, což zaručeně pomůže vašim plícím. Tím pádem se nebudete muset zaobírat ani problémem plísně, která se vyskytuje v nevětraných prostorech s vyšší vlhkostí vzduchu.

Proč je neprůvzdušnost u pasivního domu zásadní?

Aby mohl být dům označen jako pasivní, je třeba, aby splnil různá kritéria uvedená v normě ČSN 73 0540-2. Jedním z kritérií je zmíněna průvzdušnost, která by měla být menší jak 0,6 h^-1 a to při tlakovém rozdílu 50 Pa. Znamená to tedy, že za jednu hodinu se při tlakovém rozdílu v interiéru a exteriéru 50 Pa může vyměnit maximálně 60 % celkového objemu budovy. Tyto parametry je nutné dodržet především v případě žádosti o dotaci v rámci programu Nová zelená úsporám.

Jestliže chcete maximalizovat úspory u pasivního domu, měl by mít rozhodně obvodové konstrukce s co nejmenší průvzdušností. Netěsnosti v obvodových konstrukcích totiž způsobují tepelné ztráty. Nekvalitně provedené a netěsné konstrukce lze srovnat s pootevřeným oknem, kudy se v zimně teplo ztrácí ve velkém množství.

V interiéru a exteriéru je rozdílný tlak způsobený rozdílnou teplotou vzduchu a také jeho prouděním (vítr), které vytváří na jedné straně budovy přetlak a na druhé straně budovy podtlak. Tím je podnícena přirozená výměna vzduchu, kdy teplý vzduch „utíká“ škvírami ven a z exteriéru se nasává vzduch chladný.

Jelikož se větrání z 20 – 30 % podílí na veškerých tepelných ztrátách domu, je kladen velký důraz na minimalizování těchto ztrát. Z tohoto důvodu se v pasivních domech jednak instalují jednotky pro řízené větrání s rekuperací, ale také je kladen důraz na eliminování přirozené výměně vzduchu netěstnostmi v obvodovém plášti.

Základem je kvalitní návrh

Chcete-li opravdu kvalitní neprůvzdušnou obálku budovy, důležitou součástí je mít také špičkový návrh. V tomto případě platí, že čím pečlivější a detailnější projekt pasivního domu bude, tím lépe. Pozor byste si měli dát na vhodnou konstrukci budovy – příliš složitý půdorys bude komplikací pro vytvoření vzduchotěsnosti. Složitější konstrukce v praxi vyžadují individuální a nesystémové řešení kritických detailů a v mnoha případech také improvizaci, což se může projevit na kvalitě odvedené práce.

Obálka budovy by taktéž měla být jednolitá a správně umístěna v konstrukci celé budovy. Pokud již předem víte o některých problematických místech, měli byste se na ně podrobněji zaměřit. Zde by totiž mohly vznikat komplikace. V neposlední řadě je velmi důležité vybrat si vhodný vzduchotěsný materiál. Ten by měl být kompatibilní se spojovacími materiály, aby nedocházelo ke zbytečným chybám a tím i ke ztrátám.

Materiály pro vzduchotěsné spoje

Velmi vhodná je vnitřní omítka na zděné stavbě, tu můžete využít například u starších nebo masivních domů. Dalšími vhodnými materiály jsou například armovaná lepenka, konstrukční desky na bázi dřeva (OSB desky), nebo pokud jste příznivci recyklace, dají se použít i desky z recyklovaného tetrapaku.

V případě dřevostaveb se pro zhotovení vzduchotěsné vrstvy používají certifikované OSB desky, jejichž spoje jsou následně přelepeny vzduchotěsnou páskou. Použít však lze i polyetylenové fólie, které se běžně používají ve střešních konstrukcích jako parozábrana, jež jsou kotveny z vnitřní strany na střešní krokve. Stejně jako u OSB desek je i fólii třeba přelepit k tomu určenou páskou. Kromě pásek lze ale také použít tmely a lepidla v kartuších, které slouží pro napojení fólie na zděnou a omítnutou část budovy.

Naopak jako nevhodné často jsou hodnoceny perforované fólie, příliš suchý nebo naopak příliš mokrý beton či sádrokartón. V této oblasti se rozhodně nedoporučuje šetřit. Kvalitní materiál totiž bude lépe izolovat a plnit svou funkci, což znamená, že se vám v dlouhodobém horizontu vaše vložené finance navrátí.

Utěsnění oken a dveří

Utěsnění oken je nutno věnovat zvlášť velkou pečlivost a pozornost. Hlavním problémem je málo místa pro instalaci příslušné fólie, resp. parotěsné pásky. U oken se používají dvě různé pásky, a to jak z vnitřní, tak z venkovní strany. Parozábrana (parotěsnicí páska) z vnitřní strany okna vytváří vzduchotěsnou rovinu, která mimo to brání také prostupu vodní páře do konstrukce, naopak paropropustná páska se instaluje z vnější strany a umožňuje prostup vodní páry z konstrukce do exteriéru.

Klíčem ke vhodnému utěsnění oken je výběr správného materiálu – ten by měl mít obzvlášť vysokou odolnost vůči prosáknutí a měl by být také schopen vyrovnat nerovnosti způsobené dilatačními pohyby.

Obecně platí pravidlo, že jednotlivé vrstvy konstrukce blíže k interiéru by měly být více vzduchotěsné. Směrem ven to platí naopak, tedy že by měly být více prodyšné. V dnešní době je nabídka speciálních těsnících pásek velmi široká, takže si můžete vybrat tu správnou právě pro vaše okna.

Zvláštním typem pásky pro vytvoření vzduchotěsného spoje jsou komprimační pásky vyrobené z pěnového polyuretanu, které se vecpou do škvíry mezi rámem okna a stavebním otvorem. Páska dokonale vyplní vnitřní prostor, zvýší neprůvzdušnost, přeruší tepelný most a sníží tak energetické ztráty.

Související témata:

Těsnění do oken vám ušetří peníze za vytápění

Těsnění do dveří – jak snížit ztráty tepla?

Kontrola vzduchotěsnosti pasivního domu – Blower door test

Již v průběhu výstavby proběhne první test vzduchotěsnosti, jež je nezbytný k podchycení problémů s těsností již v jejich rané fázi. Zanedbání takových neřestí by vám rozhodně nemuselo vyplatit, a hlavně ve finále velmi prodražit. Po ukončení celé stavby se test provede ještě jednou a ten poté slouží jako certifikát neprůvzdušnosti budovy.

Test probíhá metodou Blower door, vcelku složitý název poněkud jednoduchého systému. Do vhodného otvoru v obvodové stěně budovy se vzduchotěsně umístí ventilátor, pomocí kterého je vytvářen přetlak či podtlak uvnitř budovy. Uvnitř budovy jsou umístěna speciální čidla, jež měří objemový tok u ventilátoru. Výsledná hodnota pak udává množství vzduchu, které se uvnitř budovy vymění.

Související témata:

Parotěsná fólie – montáž parozábrany krok za krokem

Místa, kde nejčastěji dochází k netěsnostem

Nejproblematičtějšími místy, co se těsnosti týče, jsou jednoznačně okna a dveře. Nová okna mají standardně 2 až 3 těsnění, ovšem jak již bylo zmíněno, okno se musí utěsnit i po obvodu jeho rámu, a to pomocí parotěsné lepicí pásky.

Zapomínat však nesmíme také na komín, ovšem tento problém se týká jenom starších domů, nové pasivní domy komín nepotřebují. Dále musíme dbát zvýšené pozornosti v okolí zásuvek a trubek. Zde by nám měli pomoci speciální pásky a fólie. Netěsnosti se mohou vyskytovat také v okolí prostupů různých kabelů, trubek a chrániček, na jejichž utěsnění lze využít speciální vzduchotěsnicí manžety.

Při stavbě je třeba dávat pozor na to, aby nedošlo k porušení parotěsné a vzduchotěsné roviny – tedy fólie či OSB desky. PE fólie se velmi snadno protrhne. Narušená místa je třeba přelepit lepicí parotěsnou páskou, větší defekty je třeba přelepit další fólií. Opatrní musíte být ale i poté, co je parotěsná vrstva zakrytá další vrstvou, nejčastěji sádrokartonovým podhledem či obkladem. Při vrtání a instalaci nábytku je třeba myslet na to, aby vrták nešel příliš hluboko a neprošel skrze parotěsnou vrstvu.

Pokud přemýšlíte o snížení nákladů na energie ve vašem domě, pak je zvýšení vzduchotěsnosti naprosto ideálním řešením. Vložené peníze se vám totiž několikrát vrátí v podobě menších účtů – a to zato přeci stojí!