Čím vás překvapí venkovní obklady ze dřeva?

V případech, kdy nestavíme přímo srubovou či roubenou dřevostavbu, dostává objekt svou tvář až použitím dřevěného obkladu. Současná architektura k fasádním obkladům stále více využívá masivní dřevo nebo materiály na bázi dřeva. Předpokladem správného využití těchto materiálů jsou poznatky o vznikajících namáháních a reakci přírodního materiálu na ně. Na fasádu totiž působí řada nepříznivých vlivů.

Volbu obkladu nám určují především prostředí, tvar dřevostavby, architektonický a investorský záměr, povětrnostní podmínky lokace, požadavky na údržbu povrchu, normy, protipožární a tepelná ochrana a v neposlední řadě i požadavky na spodní konstrukce.

Obklady ze dřeva a jejich vlastnosti

Nejčastěji používanými dřevinami na fasádní obklady jsou smrky, jedle, borovice, modříny nebo douglasky. Do puntíku splňují požadavky na ně kladené. Pokud stavíme v problémových povětrnostních podmínkách, můžeme využít odolnějších, ale také dražších dřevin, jako jsou cedry nebo duby. Vlastnosti dřevěných obkladů se dají vylepšovat pomocí různých povrchových úprav, což z nich dělá použitelné i pro extrémně namáhané dřevěné fasády. Důležité je především správně vybrat dřevo z pohledu kvality. Dřevo nesmí být napadené hnilobou, houbami a ani dřevokazným hmyzem. Vhodné je také vyvarovat se profilům, které obsahují nadměrné množství přirozených vad dřeva, jako jsou například suky a trhliny ve dřevě. Pro konstrukci není vhodné používat ani pokroucené dřevěné profily, ve kterých by se mohly časem tvořit trhliny.

Konstrukční řešení venkovního dřevěného obkladu

Uspořádání prken na fasádě může být různé. Od svislého a vodorovného po diagonální nebo do různých obrazců. Pro všechny tyto možnosti existuje i další řada profilování, tudíž může být každá fasáda v podstatě originální. Profilováním je však třeba zajistit kvalitní odvádění vody. U diagonálního uspořádání je třeba dbát na kvalitní provedení svislých stykových spár. U šikmého uspořádání je zase nebezpeční shromažďování vody v rozích a dveřních či okenních otvorech. Co se týče polohy letokruhů, doporučuje se na dřevěnou fasádu použití prken řezaných diagonálně nebo radiálně. U bočně řezaných prken je totiž riziko oddělení svrchních vrstviček a tím narušení celé konstrukce povětrnostními vlivy. Navíc jsou boční prkna náchylnější na vznik trhlin. Nejmenší používaná tloušťka dřevěného fasádního obkladu z rostlého dřeva je 20 mm. Největší pak 140 mm pro dřevěné fasády nevystavené nebo málo vystavené povětrnostním vlivům a 120 mm pro dřevěné fasády extrémně vystavené povětrnostním vlivům. Všeobecné se upřednostňují lamely úzké (60, 70, 80 a 90 mm) před širokými. Vzdálenost mezi lamelami musí být minimálně 10 mm a sklon horizontální úzké plochy minimálně 15°.

Obklady z materiálů na bázi dřeva

Současná architektura využívá velkorozměrových deskových obkladů čím dál tím více. Osvědčují se deskové obklady z cementových vláken, nebo z dřevěných vláken spojených cementem. Nejznámější jsou v tomto ohledu cementotřískové desky, ale také různé obkladové materiály imitující dřevo. Ty se používají především k zajištění odvětrání celého systému, kdy nahrazením klasických fasád zabraňují vzniku plísní a mikrotrhlin v důsledku zamrznutí vody ve stěně. V některých případech deskových fasád je vhodné využít slabších profilů ve více vrstvách, čímž se vyrovnávají napětí vznikající vlastní tíhou desky nebo dřevostavby. Je to vhodné i z pohledu zabránění vniku vlhkosti pod desku v případě poruchy. Je však třeba dbát na kvalitní provedení a odvodnění spár. Horní úzká plocha se obvykle chrání profilovanými plechy nebo přesahováním desek. Dolní úzká plocha pak musí být seříznuta pod úhlem minimálně 15°.

Obklady z neošetřeného dřeva

Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, dřevěné fasádní obklady z neošetřeného dřeva mají relativně dlouhou životnost i přes minimální nebo žádnou údržbu. Neporušené obklady staré 40 nebo 50 let nejsou žádnou výjimkou. Jedinou nevýhodou jsou velice rychle viditelné estetické změny této dřevěné fasády, především změny barevné, které ovlivňuje klima, světová strana, přečnívající část střechy nebo ozelenění. Je tedy pravděpodobné, že tato fasáda bude mít minimálně dva odstíny, ne-li rovnou každou stěnu jinou. Barevné změny probíhají od světle a tmavě hnědé po stříbrnou až tmavě šedou. Tyto změny však bezprostředně neohrožují kvalitu obkladu. Barevným změnám je možné se bránit použitím vhodného laku či lazury na dřevo.