Vrtáky do dřeva, betonu, kovu. Jak vybrat správný typ vrtáku?

Vrtáky jsou nástroje, bez kterých se neobejde žádný kutil ani řemeslník. Při výběru toho správného vrtáku je nutné zohlednit hned několik věcí. Jedině tak bude nejenom použitelný pro vrtání do daného materiálu, ale též něco vydrží. Co vše zohlednit při výběru vrtáků?

Vrtáky vybírejte podle materiálu, na který je chcete používat

Jaké je první kritérium výběru? Je třeba mít jasno v tom, do jakého materiálu budete vrtat. Od toho se přímo odvíjí jejich charakteristika. Vrtáky se dělí do několika klíčových kategorií. Roli hraje především tvrdost daného materiálu, od čehož se následně odvíjí jak materiálové, tak konstrukční provedení vrtáku.

Vrtáky do dřeva

Vzhledem k malé tvrdosti dřeva v porovnání s ostatními materiály se jedná o variantu v podstatě nejjednodušší. Bývají vyrobené z nástrojové oceli (chrom-vanadiová ocel, nebo kobalt), která je doplněna břity vyrobených z oceli rychlořezné, popřípadě ze slinutého karbidu. Břitové destičky jsou na vrtáku upnuté mechanicky. Tyto vrtáky jsou určené v podstatě na všechny druhy klasických dřevin, jelikož o dřevu se obecně mluví jako o materiálu měkkém i přesto, že se dřevo z listnatých stromů označuje jako tvrdé.

Kdo již vrtal do dřeva jehličnatého stromu, které má letokruhy a různé vady, jistě ví, že vrták se při vrtání může zpočátku mírně posunout z tvrdého letokruhu do měkčí části dřeviny. Proto jsou vrtáky do dřeva vybaveny středicím hrotem, který slouží pro stabilizaci vrtáku.

Zcela běžné jsou spirálové vrtáky, které lze upnout do většiny ručních a stolních vrtaček. Pro vrtání hlubších děr lze využít hadovité a pro vrtání plochých děr většího průměru ploché vrtáky.  Pokud potřebujete provrtat otvor většího průměru do tenčího materiálu, lze k tomu použít tvrdokovové korunky, které se do vrtačky upnout pomocí speciálního upínáku, který je vybaven středicím vrtákem.

Všechny zmíněné vrtáky mají zpravidla válcovou či šestihrannou hlavu pro upnutí do běžného zubového sklíčidla.

Vrtáky do oceli

Vzhledem k tvrdosti vrtaného materiálu je třeba zajistit, aby vyvrtání díry daný vrták zvládl. Jeho hlavní charakteristikou je především to, že je vyrobený z rychlořezné oceli nebo ze slinutého karbidu. Má břity s pájenými břitovými destičkami ze stejného materiálu. Destičky jsou mechanicky upnuté. Ocel, popřípadě jiné kovové materiály už jsou označované jako tvrdé, což pochopitelně vyžaduje nástroj k tomu určený.

Vrtáky do betonu a zdiva

Tento typ vrtáku má břity ze slinutého karbidu. Mohou se dělit do dvou skupin, a to na příklepové s negativní geometrií, nebo na klasické bezpříklepové vrtáky. Ty mají univerzálnější použití, což umožňuje jejich využití i v souvislosti s vrtáním do jiných materiálů. Správně vybrané vrtáky nabídnou v oblasti stavebnictví velkou všestrannost, bez ohledu na samotný vrtaný materiál, kterým může být beton, klasická cihla, ale třeba i moderní keramické a plynosilikátové tvárnice.

Související články:

Návod: Jak vrtat do obkladaček tak, aby nepraskly?

Vrtání do dlaždic – co je potřeba?

Vliv na výběr má také konstrukce vrtáku

Vybírat vrtáky je třeba také podle jejich konstrukce, která je spojena nejenom s požadovaným výsledek, ale také s typem vrtání. Zde se jedná o funkci takzvaného příklepu, která se používá především při vrtání do betonu, kamene či cihelných stěn. V případě použití příklepu je třeba pořídit speciální příklepový vrták, který je charakteristický negativní geometrií. Pokud příklep použitý nebude, je možné využití klasických multifunkčních vrtáků. Zde je tak využito klasického principu, který je založený na rychlém otáčení vrtáku a následně na tlaku, který je na něho vynakládán. Vrtáky se dle konstrukce dělí na:

• Vrtáky do dřeva se středicím hrotem
• Vrtáky do kovu podle úhlu hrotu
• Vrtáky příklepové do betonu, kamene, apod.
• Korunkové vrtáky pro vrtání děr o větším průměru
• Univerzální vrtáky
• Speciální vrtáky (záhlubníky, slovníky, stavitelné, dlabací, frézovací, stupňovité a kuželové vrtáky atd.)

Hledět je třeba také na průměr vrtáku

Další parametr výběru vrtáku je spojený s hodnotou, kterou je průměr vrtáku. Nutno říci, že průměry se velmi často liší s ohledem na konkrétní použití, které jsme nastínili výše. V případě vrtáků určených ve stavebnictví můžeme mluvit o běžných průměrech v rozmezí 3 – 32 milimetrů. Narazit lze však i na vrtáky s průměrem až 40 mm. Výběr je tedy celkem velký, což znamená i jistotu všestranného využití.

V případě vrtáků do kovu jsou průměry často menší. Pokud jde o průměry nejmenší, lze sehnat vrtáky o průměru 0,3 milimetrů. Z této hodnoty lze v rámci škály dalších možností jít až k hodnotám okolo 20 mm. I tady platí, že u specifických možností lze dosáhnout i na průměr kolem 50 mm. Podobné průměry vrtáků jsou k dispozici i v případě dřeva, kde průměr začíná obvykle na 3 mm a končí na průměru okolo 30 mm. Právě kov nebo dřevo jsou materiály, u kterých lze, na rozdíl od zdiva, dosáhnout vyšší přesnosti vrtání.

Nezapomínejte na délku vrtáku

Od čeho se odvíjí správný výběr? Samozřejmě od tloušťky vrtaného materiálu a naší potřeby provrtání skrz, nebo potřeby udělat díru určité hloubky. I tady je rozptyl možností celkem široký. Rozptyl může být u jednotlivých variant od 100 milimetrů až po 1 500 milimetrů. Vrtáky se mohou dělit na vrtáky klasické délky, prodloužené. Ty nejdelší jsou často spojeny se stavebnictvím a potřebou udělat díru v různě tlustých zdech.

Liší se také typem upínání

Dalším důležitým parametrem je rozhodně typ jejich upínání do pracovního nástroje, tedy do vrtačky. Zde by měla být samozřejmostí vzájemná kompatibilita.

Pokud se podíváme na několik nejznámějších variant upínání vrtáku, je určitě třeba zmínit:

• SDS Plus
• SDS Top
• SDS Max

Uvedené varianty upínání vrtáku se vyskytuje především u vrtáků do betonu a zdiva, příp. u různých sekáčů do sbíječek.

V případě vrtání do dřeva a kovu jsou nejrozšířenější vrtáky s válcovou stopkou, se šestihrannou stopkou či se šestihranovým bitem o rozměru ¼ palce. Tyto vrtáky se upínají do zubového sklíčidla, kterým jsou vybaveny veškeré ruční vrtačky a dokonce některé menší stojanové vrtačky.

Opomenout nelze ještě řadu dalších možností, kam můžeme zařadit třeba variantu s Morseho kuželem, která se však vyskytuje zpravidla u větších vrtáků upínaných do stojanových vrtaček. Pro upínání vrtáků s válcovou hlavou lze využít též upínač Whistle Notch.

Před výběrem vrtáku je tedy třeba ověřit, jaký typ upínání máte na svém zařízení.

Jednotlivé typy se liší také tvarem

Výběr vrtáku je třeba podřídit také jeho tvaru, jelikož i v tomto existují různé typy, které jsou pochopitelně určené k tomu, aby bylo dosaženo specifických výsledků, než je jenom klasické vyvrtání díry. K tomu je v podstatě určený válcový vrták se šroubovitými drážkami (též spirálové), který je tím řešením, které lze označit za naprosto běžné. Z jakých dalších variant lze vybírat?

• Hadovité vrtáky pro velké průměry či dlouhé otvory – Jak už napovídá samotný název, jedná se o variantu určené pro vrtání do materiálů velké tloušťky, nebo kde je třeba vytvořit nadstandardně velký otvor.
• Plochý vrták – Jedná se o alternativu výše zmíněné možnosti. S plochým vrtákem je možné také vrtat větší průměry, než jaké lze vyvrtat standardními válcovými vrtáky se šroubovitými drážkami. Charakteristický je také svou výrazně vyšší pevností než mají běžné vrtáky.
• Plochý frézovací vrták – Jeho charakteristika se celkem dobře odvíjí od jeho samotného názvu. Je určený tam, kde je potřeba vyvrtat jiný tvar děr, než jsou díry klasické kulaté. Daná varianta je využívána především pro vrtání do měkkých materiálů, kam můžeme zařadit dřevo, ale i například sádrokarton.
• Sukovník – Speciální typ vrtáku, který má dvě možnosti využití. První je spojena s vrtáním plochých otvorů. Druhá už více dostává svému názvu, jelikož může být použitý na odstranění vad dřeva.
• Forstnerův vrták – Varianta, která vychází ze sukovníku a je určená především na vrtání takzvaných plochých tvorů. V praxi se tento typ vrtáku využívá hlavně pro vrtání děr pro montáž nábytkového kování.

Dále je možné rozdělit vrtáky podle tvaru i na dalších několik variant. K těm nejznámějším patří rozhodně takzvaný šuplíř, který je určený pro vrtání přesných děr pro následnou instalaci kolíků. Hojně používaný je také záhlubník, který se používá pro úpravu kraje samotné díry, kdy je docíleno lehkého sražení hrany. Záhlubník je využívaný především v těch případech, kdy je využit spojovací materiál (šrouby a vruty) se zápustnou hlavou.

Známý je také stupňovitý vrták, který je určený ke zhotovení více průměrů s využitím jenom jednoho jediného nástroje.